Jak se mi stalo známé klišé - kamarádka vs. kluk

29. září 2013 v 17:38 |  Mým srdcem.
6. října to bude měsíc, co jsem se nejsvělejším klukem na světě.
Já vím, je to krátká doba a první láska, ale nedokážu ho pojmenovat jinak.
Nikdy jsem se takhle necítila.

Včera jsem jela na diskotéku do nedaleké vsi. Moje nejlepší kamarádka M. tam slavila sedmnáctiny.
Nechtěla jsem žádné problémy, a tak jsem se jí tuhle ptala, jestli mu radši nemám říct Š. ať zůstane doma. A ona mi řekla ať jede.
Když jsme přijeli, první, co jsem udělala bylo, že jsem ho šla najít, což už komentovala docela protivně.
Řekla nám, že nechce vidět žádné cucání.
Po pár skleničkách mě vytáhla tancovat a jemu zakázala aby šel s námi.

Na parketě jsem jí řekla, že by snad měla být za mě ráda, že jsem spokojená a ona jen odvětila: "Hm, jenže já takhle spokojená nikdy nebudu."
Po dlouhé půl hodině za námi přišel a tak jsme nějakou dobu byli s M. a kamarádem P.
Jenže po tom, co jsme se na sebe párkrát usmáli nebo si dali pusu, za mnou M. přišla, ať jdu radši pryč, že je jí z nás na hovno.

Takže jsem odešla a celý večer byla s ním.
Na konci večera jsem jí našla, jak brečí P. na rameni.
Nevěděla jsem, co jsem udělala špatně a vlastně to nevím do teď, protože jsem se na ní nevykašlala.
Já nevím, mám pocit, že není správné cítit se blbě kvůli tomu, že jsem šťastná.
Na to mám právo jako všichni.
 

Kam dál

Reklama